Když dítě zvládne jet samo několik metrů, nechte ho zastavit. Brzdění …

Po záchvatu se vraťte k běžnému dni bez trestu a bez odměny za uklidnění. Dítě se učí, že vztek je přirozený, ale že se dá zvládnout. Pokud záchvaty přicházejí několikrát denně, trvají déle než patnáct minut nebo dítě samo sebe zraňuje, poraďte se s pediatrem. Někdy jde o jiný problém – bolest, poruchu spánku nebo vývojovou odchylku. Většina batolat ale vzdor překoná, když dospělý zůstane klidný, důsledný a laskavý. Vytrvejte, tato fáze není soutěž.

Největší problém nebývá nedostatek času, ale neustálé prolínání práce a soukromí. Mobil s pracovními zprávami u večeře ničí pozornost i vztahy. Zkuste zavést jednoduché pravidlo: po určité hodině se pracovní komunikace odkládá. Není to o ignorování kolegů, ale o tom, že každý má právo na dobití. Stejně tak se vyplatí mít doma místo, kde se nepracuje – i kdyby to byl jen kout v ložnici bez notebooku. Dětem navíc pomáhá, když vidí, že rodič má také hranice a umí vypnout.

Nejčastější chybou je příliš mnoho pravidel. Malé dítě si nepamatuje tři podmínky najednou. Vysvětlete vždy jen jednu věc a klidně ji předveďte. Další chybou je tlak na výkon – kdo vyhrál, kdo doběhl první. U této věkové skupiny jde o pohyb a radost, ne o výsledek. Vyhněte se také hrám, kde se děti chytají za ruce a tahají – mohou se snadno strhnout k zemi. A když dítě odmítá pokračovat, nechte ho. Nucení vede k tomu, že příště nebude chtít ven vůbec.

If you are you looking for more information regarding Http://ingeekswetrust.De/ take a look at our web-site. Co dělat při konkrétních hodnotá

Nejčastější chyba je snaha vyhrát za každou cenu. Rodič řekne „ne" a batole křičí, takže rodič buď ustoupí, nebo přitvrdí. Obojí učí dítě něco nechtěného: ústup znamená, že křik funguje, přitvrzení zase že síla je řešení. Místo toho nabídněte volbu ve vašich mezích. Ne „oblékneš se?" ale „chceš si vzít modré tričko, nebo červené?" Dítě dostane pocit kontroly, vy zůstanete u toho, co je potřeba.

Děti mezi třetím a šestým rokem potřebují pohyb, ale jejich pozornost se rychle mění. Hra, která je baví dvacet minut, může být za hodinu nudná. Vyplatí se proto připravit si několik kratších aktivit, které se dají libovolně střídat, a mít po ruce jednoduché pomůcky. Nemusíte nic kupovat – stačí křídy, míč, kbelík, provaz nebo obyčejná voda. Důležité je, aby hra měla jasná a jednoduchá pravidla, která dítě pochopí na první vysvětlení.

Co si připravit předem, aby hra neskončila pláčem Než vyjdete ven, promyslete dvě věci: kolik dětí se zúčastní a jak dlouho chcete hrát. U tříletých stačí dvacet až třicet minut, u šestiletých klidně hodina. Připravte si vodu a svačinu, protože hlad a žízeň ukončí každou hru dřív než nuda. Vyhněte se přeplněným hřištím v době, kdy jsou tam starší děti – ti menší se snadno ztratí v davu a přestanou se soustředit. Pokud jde o oblečení, zvolte takové, které může být špinavé a mokré. Zákaz „neušpiň se" zabije polovinu nápadů ještě před začátkem.

Začněte tím, co nevyžaduje přípravu. Skákání přes kaluže, chytání míče, honička se zastavením na povel nebo hledání předmětů podle barvy zabaví spolehlivě. U dětí do čtyř let počítejte s tím, že nevydrží čekat ve frontě – proto nedělejte hry, kde se dlouho stojí. Vhodné je pouštění bublin, přelébyt v panelákuání vody z kelímku do kelímku nebo kreslení křídou na chodník, kde dítě může čmárat, co chce, bez zadání.

Batole, které se vrhne na zem v supermarketu nebo se zaklene v koupelně, není manipulátor. Prochází vývojovou fází, kdy se učí, že je samostatná bytost s vlastní vůlí. Vzdor je projevem rostoucího já, ne důkazem, že děláte něco špatně. Pokud ho budete brát jako osobní útok, budete reagovat hněvem a situaci jen zhoršíte. První krok je přestat brát vzdor osobně.

Co nedělat: nekřičet zpět, neposmívat se, nevyhrožovat opuštěním ani tělesnými tresty. Tyto reakce učí dítě, že silnější má pravdu, a vzdor se přesune do jiných situací. Také se vyhněte tomu, abyste o vzdoru mluvili před dítětem jako o „zlobení". Dítě slyší a začne si nálepku nosit. Místo toho popište chování: „Křičíš, protože chceš ještě houpat." Pojmenování pomáhá mozku zpracovat emoci.

Mezi osvědčené aktivity patří chození po čáře nakreslené na zemi, přeskakování nízkých překážek, házení míčkem do kbelíku, hledání schovaných hraček na omezeném prostoru, napodobování zvířat, stavění z přírodnin, foukání bublin, přenášení vody houbičkou nebo lžičkou, skákání po jedné noze, běhání mezi stromy, kopání do míče na cíl, schovávaná s počítáním, hra na sochy a poznávání předmětů po hmatu. Patnáct různých činností vám vydrží na celé odpoledne, aniž byste museli cokoliv složitě vymýšlet.