Důvěrové hry: kdy je ještě hrát a kdy už ne

Základem je vybrat vhodné kolíčky. Dřevěné klasické kolíčky bez kovové pružiny jsou bezpečnější pro menší děti, protože se nerozpadnou na ostré části. Plastové kolíčky zase lépe drží a vydrží hrubší zacházení. Vyhněte se kolíčkům s odštípnutým dřevem nebo uvolněnou pružinou, které mohou klouzat nebo se rozlomit. Před hrou zkontrolujte, zda žádný z nich nemá ostré hrany. Pokud máte doma jen kolíčky s kovovou pružinou, děti do tří let by si s nimi měly hrát pouze pod dohledem.

Než začnete, projděte trasu s rozsvíceným světlem a odstraňte vše, co se dá přenést: židle od stolu, stojany, koše, volně ležící kabely, hračky na zemi, rohožky s ohrnutým okrajem. Rohy stolů a skříněk obalte ručníkem nebo přelepte měkkou páskou. Skleněné dveře a velká zrcadla přelepte přes roh páskou ve výšce očí, ať je v šeru vidět obrys. Podlahu nechte suchou, mokrá dlažba na chodbě je nejčastější důvod uklouznutí.

Děti neprotestují proti změně jako takové, ale proti tomu, že nerozumí, proč k ní dochází. Pokud řeknete jen „Od teď se to hraje jinak", zní to jako rozmar dospělého. Mnohem účinnější je říct konkrétní důvod, který dává smysl i z pohledu dítěte. Například: „Když budeme hrát pořád stejně, bráška se nikdy nedostane na řadu." Nebo: „Takhle to trvá moc dlouho a už bychom nestihli večeři." Důvod musí být krátký, jasný a pravdivý. Dlouhé vysvětlování děti unaví a začnou se ptát na něco jiného.

Důvěrové hry vypadají jako zábava, ale ve skutečnosti jde o práci s hranicemi. Jsou to aktivity, při nichž jeden člověk dobrovolně ztrácí kontrolu a spoléhá na druhého – například padá do jeho náruče, nechá se vést se zavázanýma očima nebo mu svěří osobní informaci. Fungují jen tehdy, když je skupina dostatečně bezpečná a když má každý možnost kdykoli zastavit. Pokud se zařadí špatně, mohou vztahy spíš poškodit než posílit.

Častou chybou je nutit lidi do aktivity, když řeknou ne. Další chybou je nechat hru běžet příliš dlouho, protože „je zábava". Zábava může být známkou toho, že se lidé smějí, aby zakryli rozpaky. Vyhněte se také tomu, aby stejný člověk byl stále v roli toho, kdo se nechává vést – vzniká nerovnováha. Po hře je dobré udělat něco úplně obyčejného, třeba krátkou přestávku nebo společné pití vody, aby se pozornost přesunula jinam.

Další past je rozhodování ve špatnou dobu. Malý důvod bývá nejsilnější večer, když jste unavení, nebo v pátek, kdy chcete mít klid. Velká rozhodnutí se mají dělat ráno, po spánku, s papírem a tužkou. In the event you beloved this informative article as well as you wish to obtain details regarding https://Magicdiagram.Com i implore you to visit our web site. Napište si tři varianty: zůstat, změnit, udělat kompromis. U každé odhadněte, co se stane za měsíc, za rok a co vás to bude stát. Nezapisujte jen výhody, ale i to, co ztratíte. Právě ztráty obvykle rozhodují.

Jak hru bezpečně ukončit Ukončení je stejně důležité jako samotná hra. Nikdy nenechávejte účastníky „viset" v rozehraném stavu. Předem řekněte, kolik času na aktivitu máte, a dodržte to. Když se někdo začne smát nepřirozeně, ztuhne nebo uhne pohledem, zastavte hru okamžitě – i kdyby zbývalo jen pár minut. Po skončení zařaďte krátké kolečko, v němž každý řekne jednu větu o tom, jak zařídit malou kuchyni mu bylo. Nejde o terapii, jen o uzavření zážitku.

Hra na honěnou ve tmě vypadá jako snadný nápad: zhasnete, rozběhnete se a je to. Jenže doma jsou v cestě hrany nábytku, skleněné dveře, rohy stolů a kabely. Právě tady vzniká rozdíl mezi bezpečnou zábavou a zbytečným úrazem. Bezpečnost nestojí na odvaze, ale na přípravě prostoru a jasných pravidlech, která platí pro všechny.

U starších dětí funguje dobře kolíčkový příběh. Každý hráč si vezme pět kolíčků a postupně přidává do vyprávění větu, kterou znázorní připnutím kolíčku na šňůru nebo na okraj krabice. Nakonec vznikne příběh, který si můžete zahrát jako divadlo. Pro rozvoj matematiky zkuste počítání: připínejte kolíčky nábytek na míru čísla nakreslená na papíře a dítě má za úkol připnout jich přesně tolik, kolik ukazuje číslo. U předškoláků tím procvičíte počítání do deseti bez nutnosti kupovat drahé pomůcky.

Bezpečné ukončení znamená vrátit lidem kontrolu. Můžete říct: „Teď si každý může sednout, jak potřebuje, a nikdo po vás nic nechce." Tím se napětí uvolní. Pokud se někdo rozpláče nebo se stáhne, nechte ho být, ale nabídněte mu možnost promluvit později. Nikdy situaci nekomentujte před ostatními stylem „ty jsi to ale prožíval". Důvěra se buduje pomalu a rychle se ztrácí.

Zařazení má smysl ve chvíli, kdy se skupina už trochu zná a panuje v ní základní důvěra. U úplně nových lidí je lepší začít lehčími aktivitami, kde se nikdo neobnažuje. Vhodné je hrát hry po delší společné práci, ne jako rozcvičku na začátku. Také záleží na velikosti skupiny – úložné prostory v malém bytě deseti lidech se dá ještě pracovat s každým, ve třiceti už snadno vzniká tlak na výkon a někteří se stáhnou.