Co dělat s dětmi venku, když doma už není místo?

Doma je to pro děti často těsné, zvlášť když je venku hezky nebo když se hromadí energie, kterou není kam dát. První krok je přestat hledat složité atrakce a vyjít z domu s tím, co je po ruce. Míč, křídy, provaz nebo obyčejná lahev s vodou stačí na hodinu zábavy. Rozhodující je vzdálenost, kterou jste ochotni ujet pěšky nebo na kole, protože čím blíž místo je, tím častěji tam půjdete.

Korunu nebo čelenku vyrobíte z kartonu a gumičky. Změřte obvod hlavy, přidejte dva centimetry na překrytí a vystřihněte pás. Hroty zastřihněte nůžkami, ne odlamujte — vzniknou třepení. Gumičku provlékněte dvěma dírkami a zavažte na uzel, který se dá povolit. Častá chyba je příliš těsná gumička; po deseti minutách tlačí a dítě ji sundá.

Štafetové hry na deseti metrech nejsou o rychlosti, ale o tom, jak zvládnout předávku a otočku. Prostor je krátký, takže každá ztráta času je vidět. Pokud máte k dispozici chodbu, dvorek nebo tělocvičnu s vyznačenou desetimetrovou dráhou, můžete vyzkoušet deset her, které fungují i v takto stísněných podmínkách. Základem je připravit dvě mety ve vzdálenosti deseti metrů a rozdělit hráče do dvou až čtyř družstev.

Na závěr: křída se snadno smaže, ale také snadno rozšlape. Pokud chcete hru zachovat na další den, kreslete na méně frekventované místo a navečer ji přetřete vodou. Ráno bude chodník čistý a vy můžete začít znovu. Ať už zvolíte skákání, nebo hlavolamy, vždy platí, že jednodušší je lepší. Děti ocení jasná pravidla víc než složité obrazce.

Otestujte hru na lidech, kteří pohádku neznají. Pokud pochopí zadání bez vysvětlování, máte vyhráno. Pokud se ptají na významy, které jste měli na mysli, ale neřekli je, je text nejasný. Zapisujte si každou otázku, kterou položí. Většina z nich ukazuje na místo, kde jste přeskočili pravidlo. Nebraňte se zjednodušení. Vyhozením jedné postavy nebo jedné schopnosti se hra obvykle zrychlí a zpřehlední.

Pro dvě děti je vhodná hra „na honěnou po čarách". Nakreslete dvě rovnoběžné čáry vzdálené na délku paže. Jeden hráč je honí, druhý utíká. Nesmí šlápnout mimo svou čáru. Kdo vybočí, prohrává. Čáry musí být dost široké, aby po nich šlo jít bokem. Křídu při kreslení držte v jedné ruce a druhou si podepírejte tělo, ať máte stabilní tah.

U skákacích her platí jedno pravidlo: méně polí, více opakování. Dlouhý domeček děti unaví a přestanou ho používat. Kreslete raději kratší verzi a hrajte ji dokola. Křídu držte kolmo k zemi, ať je čára silná. Slabé čáry se při skákání setřou a hra ztratí smysl.

Co dělat, když už bláto stojí na míst

Kromě skákání lze na chodník kreslit hlavolamy. Bludiště je nejjednodušší. Začněte jedním vchodem a jedním východem, uvnitř vytvořte dvě až tři slepé uličky. Nepřehánějte to s množstvím cest, jinak se byt v paneláku tom nevyzná ani dospělý. Bludiště kreslete nejdříve prstem do vzduchu, pak teprve křídou. Ušetříte tím gumování a zbytečné čáry.

Skákací hry: čísla, která udrží tempo Základem je domeček. Kreslete ho shora dolů, ať má dítě jasný cíl. První pole velké, pak dvě menší vedle sebe, pak jedno velké. Číslo pište do každého pole zvlášť, ne doprostřed mezi ně. Častá chyba je příliš úzká políčka. Dítě do nich netrefí nohu a přestane hrát. Šířka jednoho pole by měla odpovídat délce chodidla. Další variantou je had. Kreslete ho jako vlnovku s deseti až patnácti poli, čísla střídejte. Hráč skáče po jednom poli, u dvojice polí oběma nohama. Kdo šlápne na čáru, vrací se na start. Nezapomeňte na „peklíčko" – poslední pole, které se nesmí trefit. Právě tam vzniká napětí.

Křída na chodníku je nejlevnější hračka, kterou lze pořídit. Sáhne po ní dítě i dospělý, když se chce na chvíli zastavit. Jenže většina lidí skončí u čáry a domečku, protože nic jiného nezná. Přitom stačí pár tahů a beton se promění v herní plán. Rozdíl mezi úspěšnou hrou a nudou je osvětlení v obýváku tom, NáBytek Na MíRu jak přesně jsou pravidla nakreslena. Než začnete, najděte rovný úsek chodníku, ne dlažbu s ostrými hranami. Křída se na kostkách drolí a čára pak není čitelná.

Další možností je „šifra". Nakreslete mřížku tři krát tři a do políček vepište písmena. Dítě má za úkol přečíst slovo po cestě, kterou mu ukážete prstem. Můžete střídat směr čtení i počet písmen. Pozor na záměnu podobných písmen, např. „b" a „d". Do mřížky je nedávejte vedle sebe, pletou se i dospělým.

If you have any issues regarding where by and how to use informace, you can call us at our own site.