Když běh nestačí: honičky, které nadchnou i náctileté

Třetí hra je „na sochy". Hraje hudba, děti tančí, když se vypne, ztuhnou. Pro malé je to přirozené, větší mohou dostat úkol vydržet v pozici o pár vteřin déle. Kdo se pohne, vypadává, ale nedělejte z toho vyřazovací kolo na celé odpoledne. Lepší je, aby vypadlý dostal jinou roli – třeba hlídal, kdo se pohnul. Tím se vyhnete pláči a pocitu křivdy.

Pravidla také nefungují, když je vysvětluje někdo, kdo je sám nedodržuje. Lidé si všímají rozporu mezi slovy a chováním mnohem víc než formulací. Pokud vedoucí porušuje pravidlo, které ostatním vysvětluje, žádné přeformulování to nespraví. Než začnete vysvětlovat, ujistěte se, že vy sám děláte to, co po ostatních chcete. Tohle je nepříjemná část, ale je nejúčinnější.

Jak na předávku a co si pohlíd

Druhý princip se týká průběžného zveřejňování. Tabulku vyvěšujte po každém bloku, ne až večer. Děti potřebují vidět pohyb. Když družstvo klesne, ale vidí, že na třetí místo ztrácí dva body, má důvod zabrat v další hře. Naopak pokud se výsledky zveřejní jednou za den, děti ztratí přehled a přestanou vnímat souvislost mezi snahou a ziskem. Tabulku pište ručně na velký papír, ať je čitelná z dálky, a barevně odlište pořadí. Nepoužívejte drobné písmo ani dlouhé sloupce s desetinnými čísly.

Komunikace a rozestavení rozhodují víc, než se zdá. Domluvte se, kdo bere střed a kdo kraj. Když oba hráči běží za stejným míčem, srazíte se nebo míč necháte spadnout. Volejte si krátce a jasně: „já" nebo „ty". Po každé rozehře se vraťte na svá místa, ne tam, kde jste právě stáli. Tým, který se vrací do pozic, ušetří kroky i body.

Základ je postoj a pohyb nohou. Stůj na předních částích chodidel, kolena mírně pokrčená, váha rozložená tak, abys mohl vyrazit kterýmkoli směrem. Nepřekřižuj nohy a neběhej po celém hřišti. Pohybuj se po malých krocích a vracej se do středu své pozice. Většina začátečníků zůstane stát na místě a čeká, kam míč poletí, místo aby se posunuli dřív. Právě včasný pohyb rozhoduje o tom, jestli odehraješ míč pohodlně, nebo v krajním případě.

Honění s čísly. Děti stojí v kruhu a mají přidělená čísla. Uprostřed je jeden, který vyvolá číslo a snaží se ho chytit, než oběhne kruh a vrátí se na místo. Pokud se to nepovede, role se mění. Tato varianta je oblíbená, protože zapojuje i čekající děti, které musí dávat pozor.

Při podání se drž zpátky. Začátečníci chtějí podávat silou, ale míč končí v síti nebo daleko v autu. Podávej spodním úderem, míč nadhoď nízko před sebe a udeř ho otevřenou dlaní nebo pěstí. Cílem není soupeře přeplatit, ale dostat míč do hřiště. Klidné, opakované podání, které soupeř musí vrátit, je silnější než riskantní rána, která skončí mimo.

Než začnete, domluvte si hranice prostoru. U jedenáctiletých už můžete hrát na větší ploše, ale musí být viditelná a bezpečná – žádné silnice, žádné neprůhledné rohy. Určete jednoho rozhodčího, který hlídá fair play a řeší spory. Typická chyba je nechat děti hrát bez jasného signálu pro start a konec. Vzniká chaos, děti se hádají a hra se rozpadne. Stačí písknutí nebo tlesknutí a pravidlo, že po signálu se role okamžitě mění.

Přehazovaná vypadá nábytek na míru první pohled jednoduše: míč letí přes síť, stačí ho dostat zpátky. Jenže prábyt v panelákuě v tom je past. Začátečníci často ztrácejí body dřív, než vůbec pochopí, co dělají špatně. Nejde o sílu ani o byt v panelákuýšku skoku, ale o dva tři návyky, které se dají natrénovat během několika tréninků.

Stínová honička. Dvojice se drží za ruce, jeden je lovec, druhý stín. Lovec se snaží stoupnout na stínův stín, tedy na místo, kde stín stojí. Stín může uhýbat, ale nesmí se pustit partnera. Hra učí souhru a rychlé reakce. Pozor na příliš tvrdé šlapání – stačí se stínu dotknout nohou.

Odbití dvěma rukama místo jedné Nejčastější chyba je snaha hrát všechno jednou rukou. Přehazovaná se hraje převážně obouruč, a to jak při příjmu, tak při nahrávce. Spoj ruce před tělem, palce u sebe, lokty mírně od sebe, a míč odrážej předloktím, ne dlaněmi. Úder vychází z nohou a trupu, ne z ramen. Když míč jen plácneš rukama, poletí neřízeně. Když ho podložíš a odrazíš celým tělem, poletí tam, kam potřebuješ.

Nakonec počítej s tím, že první zápasy budou plné chyb. To není známka toho, že se nehodíš. Je to normální součást učení. Soustřeď se vždy na jednu věc: jeden trénink jen příjem, další jen podání, další jen pohyb. Až se z toho stane zvyk, přestaneš nad tím přemýšlet a hra se zrychlí sama.

Ostrovní honička. Rozmístěte po hřišti podložky nebo nakreslete kruhy. Kdo stojí na ostrově, je v bezpečí, ale nesmí tam být déle než tři sekundy. Lovec nesmí vstoupit na ostrov, jen číhá před ním. Hra přirozeně střídá běh a taktizování. Častá chyba: příliš mnoho ostrovů, pak se nikdo nechytí. Stačí jich pět nebo šest.

For those who have any concerns about exactly where in addition to how you can make use of sem, you possibly can e mail us on the web-site.