Poslední rada: nechte děti navrhnout obměnu. Když samy přidají pravidl…

Ukončení má být stejně vědomé jako rekonstrukce koupelny krok za krokemčátek. Nejprve se přeruší fyzický kontakt, pak se druhý člověk posadí nebo se postaví na vlastní nohy, potom se řekne, že hra skončila. Následuje krátké zastavení: If you adored this article and you simply would like to acquire more info regarding podívejte se i implore you to visit the web page. tři nádechy, pocit chodidel na zemi, pohled do místnosti. Teprve pak se mluví o tom, co se dělo. Nehodnoťte, kdo byl statečný a kdo ne. Ptejte se na pocity a potřeby, ne na výkon. Kdo vedl, mluví první a přizná, co bylo pro něj těžké. Tím se ruší nerovnováha, kterou hra vytvořila.

Důvěrová hra je aktivita, při níž se jeden člověk dobrovolně vydá do rukou druhého a po omezenou dobu mu svěří kontrolu nad svým pohybem, rozhodováním nebo tělem. Patří sem vedení se zavázanýma očima, svazování, pády do náruče, tichá komunikace beze slov nebo scénáře, v nichž jeden druhému říká, co má dělat. Funguje jen tehdy, rekonstrukce koupelny krok za krokem když je jasně dané, co je ještě v pořádku a co už ne.

Bludiště je vhodné pro menší děti nebo jako odpočinková aktivita. Nakreslete vstup a výstup a mezi nimi několik slepých uliček. Šířku cesty dělejte alespoň 25 cm, aby se do ní vešlo chodidlo. Vyhněte se příliš složitým křižovatkám, které děti pletou. Dobré je bludiště obohatit o jednoduché úkoly: seber cestou tři kamínky, přeskoč dvě čáry, dojdi k symbolu slunce. Pozor na ostré zatáčky. Malé děti mají tendenci je zkracovat a přeskakovat čáry. Pomůže, když zatáčky zaoblíte.

Typická chyba je dát lidem úkol, u kterého se dá mlčet. „Přečtěte si text a řekněte, co si myslíte" je pozvánka k tichu. Lepší je něco, co vyžaduje odpověď od každého: dvojice si navzájem řeknou jednu větu a pak ji přetlumočí ostatním. Tím se zapojí i ti, kteří by sami nemluvili. Další chyba je snažit se stihnout všechno. První hodina má lidi naučit, že mluvit se vyplatí, ne probrat učivo.

Další častá chyba je hrát na kluzké podlaze v ponožkách nebo v botách s hladkou podrážkou. Pak i pomalý pohyb skončí smykem a náraz je na světě. Vyberte hru, kde se neklouže: třeba přenášení předmětu na místo, chození po čáře, nebo reakce na tlesknutí. Pokud už se běhá, ať se běhá do strany, ne přímo proti zdi. Boční pohyb má přirozenou brzdnou dráhu a míň bolí, když se nepovede. Stejně tak se vyhněte hrám, kde se děti chytají a přetahují. Přetahování u zdi skončí buď nárazem, nebo pádem na zem.

Poslední rada: nechte děti navrhnout obměnu. Když samy přidají pravidlo, hrají s větším nasazením. A hlavně – končete včas. Unavené děti nejsou nadšené děti. Klasika vydrží generace právě proto, že se dá přizpůsobit místu, počtu i náladě. Když se hra povede, vzpomínají na ni i po letech.