Deset metrů stačí: štafety, které zvládne každá parta bez tělocvičny

Pro postřeh je ideální hra, při které jeden hráč pouští papírový list z výšky a druhý ho musí chytit dřív, než dopadne na zem. Stůjte proti sobě ve vzdálenosti jednoho až dvou metrů. Pustíte-li list z úrovně očí, má druhý hráč zhruba půl sekundy na reakci. Jakmile to zvládá, přejděte na pomalejší pád – například pouštějte list ze větší výšky nebo ho nechte klouzat mezi prsty. Chybou je dívat se na ruku, Should you have just about any questions relating to in which in addition to how to employ otevřít, you'll be able to email us at our own website. která list pouští; správně se sleduje samotný papír. Také se vyhněte přílišnému napětí v ramenou, které zpomaluje pohyb.

Když venku lije a děti se začnou nudit, první instinkt je vytáhnout hračky z krabice a doufat, že to zabere. Jenže právě tady vzniká nejčastější chyba: nabídnete příliš mnoho možností najednou. Dítě se v hromadě známých věcí přestane orientovat, začne přeskakovat a do deseti minut je z toho vztek. Místo hromady hraček vyberte dvě nebo tři a ostatní schovejte. Omezení není trest, je to rámec, který hru nastartuje.

Typická chyba je hromadit hádanky stejného typu. Děti potřebují střídat oblasti – jedna o přírodě, jedna o číslech, jedna o tom, co se děje doma. Zároveň platí, že čím menší dítě, tím kratší hádanka. Dlouhé verše si nezapamatuje a ztratí nit. U starších naopak krátká hádanka působí jako podvod a odmítnou ji řešit.

Na konci hry si sedněte a projděte s dětmi celou trasu znovu na mapě. Ukažte jim, kde udělaly chybu a proč. Pochvalte přesnost, ne rychlost. Právě v tom je hlavní přínos orientační hry: dítě se učí číst krajinu a důvěřovat přístroji. Když to zvládne, můžete příště prodloužit trasu nebo přidat azimuty, které nevedou po cestě.

Prvním krokem je připravit bezpečný prostor. Odstraňte z dosahu ostré předměty, léky a chemikálie. Pokud děti běhají, přesuňte nábytek s ostrými hranami nebo je nechte běhat jen v určité místnosti. U menších dětí dejte pozor na malé části, Jak ZaříDit Malou Kuchyni které by mohly spolknout. Vždy mějte děti na očích, i když se zdá, že si hrají samy.

Orientační hra s buzolou vypadá na první pohled jednoduše: rozdáte dětem azimuty a ony běží. Jenže ve chvíli, kdy se do toho zapojí osmileté děti, začne se lámat chleba. Aby hra neskončila pláčem a ztraceným dítětem, chce to přípravu. Začněte tím, že si sami projdete trasu a ověříte, že všechny body jsou bezpečné, dostupné a viditelné z hlavního stanoviště. Dítě v osmi letech totiž ještě neumí odhadnout vzdálenost a snadno se stočí mimo cestu.

Jak obtížnost poznáte podle reakce dítěte Sledujte tři signály. První: dítě se ptá „a co to je?" nebo hádá úplně mimo. To znamená, že hádanka je nad jeho možnosti. Druhý: dítě odpoví do dvou vteřin a bez zaváhání. To je příliš snadné a brzy ho to přestane bavit. Třetí: dítě se zamyslí, zkusí jednu nebo dvě odpovědi, jednu z nich samo opraví a pak se trefí. Přesně tam patříte.

Rozdělte děti do dvojic. Jeden drží buzolu, druhý zapisuje azimuty a počítá kroky. Po každém nalezeném bodě si role vymění. Tím se naučí obě činnosti a zároveň se neztratí tolik energie. Na startu jim dejte papír s jasně napsanými azimuty a stručným popisem místa, kde mají bod hledat. Nepište básničky ani hádanky, ty jen zpomalí hru a způsobí zmatek.

Devátá je obrácená štafeta: hráči běží pozpátku a u mety se otočí. Desátá je tichá štafeta – předávka probíhá bez mluvení, jen pohledem a plácnutím. Právě tato verze odhalí, kdo z týmu skutečně sleduje hru a kdo jen čeká, až na něj přijde řada.

Druhá je štafeta s míčem mezi koleny. Hráč skáče nebo jde k metě a zpět, aniž by míč upadl. Když spadne, zvedne ho na místě a pokračuje. Třetí je předávání přes hlavu: řada stojí čelem k sobě, předmět putuje nad hlavami tam a zpět. Čtvrtá je slalom mezi předměty – stačí tři lahve v řadě za sebou. Pátá je nošení na lžíci, kde se nesmí nic vysypat. Šestá je štafeta po jedné noze, sedmá s míčem na dlani, osmá s přeskakováním švihadla na místě před předávkou.

Během hry mějte přehled o tom, kde se jednotlivé dvojice pohybují. Domluvte si předem signál, například dvě krátká zapískání, kterým děti potvrdí, že jsou v pořádku. Pokud některá dvojice bloudí příliš dlouho, jděte jí naproti. Nezahlcujte je ale pokyny vysílačkou, to je akorát vystresuje. Klidný doprovod a možnost vrátit se na start je lepší než hledat viníka.

Před prvním během si vymezte dráhu. Stačí dvě řady lahví s vodou nebo křída na asfaltu. Rozestupy mezi hráči držte na dva kroky, aby se při předávce nesrazili. Typická chyba je příliš těsné postavení: dítě vystartuje dřív, než dostane kolík, a rozhodí celou řadu. Předávku trénujte zvlášť – předávejte z ruky do ruky ze strany, ne proti sobě.