Když začínáte s novou skupinou, první hodina rozhodne o všem

Pozornost se nejlépe trénuje v klidném prostředí bez rušivých podnětů. Vypněte televizi, odložte telefon, nenechte kolem pobíhat sourozence. Pokud se nedaří, zkraťte hru a přidejte ji častěji. Důležité je také střídat typy podnětů – zrakové, sluchové a pohybové. Dítě, které se u jedné hry nudí, může u jiné vydržet dlouho. Sledujte, co ho baví, a na tom stavte. Vytrvalost a schopnost vrátit se k úkolu po přerušení jsou totiž základem pro školní i mimoškolní učení.

Začněte aktivitou, ne představováním Klasické kolo, kdy každý řekne své jméno a co dělá, bývá nuda a často vyvolává ostych. Místo toho zařaďte krátkou aktivitu, při které musí studenti něco zjistit o druhých. Například dostanou otázku a mají za úkol najít někoho, kdo odpoví stejně. Během dvou minut se tak přirozeně seznámí a vy získáte představu o dynamice skupiny. Pozor nábytek na míru aktivity, které vyžadují příliš mnoho pohybu nebo křiku. Pokud je skupina unavená nebo zvyklá na klid, může to působit rušivě. Vždy mějte v záloze jednodušší variantu.

Vyhněte se dvěma častým chybám. První je opisování filmové předlohy včetně zvratů: děti chtějí hrát, ne sehrávat scénář, a jakmile mají hrát konkrétní repliky, přestávají je to bavit. Druhá chyba je příliš mnoho rolí. Čím více postav, tím více čekání. Pro dvě až čtyři děti stačí dvě role a zbytek pohádky se promění v překážky nebo v materiál, se kterým se manipuluje.

Textil a plsť poslouží na pláště, pytle, vlasy panenek i zvířecí uši. Staré tričko rozstřihněte na pruhy a pletením nebo vázáním vznikne síť, pás nebo provaz. Plsť se dobře stříhá a netřepí se, ale nažehlovací folie na ní nedrží. Šijte jen tam, kde to opravdu potřebujete; u dětských rekvizit je lepší slepení tavnou pistolí, ovšem s pozorem na horký hrot.

Hra, která přestane fungovat uprostřed rozehrané partie, je frustrující. Ať už jde o deskovku, karetní hru nebo RPG, nejdůležitější je nezpanikařit a zachovat chladnou hlavu. Nejprve přesně pojmenujte problém: nejde o to, že se nedaří, ale co konkrétně přestalo fungovat. Může to být nefunkční pravidlo, chybějící komponenta, nevyvážená situace nebo ztráta zájmu hráčů. Bez diagnózy nemůže přijít účinná oprava.

První hodina s novou skupinou se nedá úplně naplánovat do poslední minuty, ale dá se připravit tak, aby nevzniklo trapné ticho ani zbytečný chaos. Rozhodující je, co uděláte v prvních deseti minutách. Než studenti vejdou do místnosti, zkontrolujte uspořádání židlí. Kruh nebo půlkruh funguje lépe než klasické řady, protože každý vidí na každého a nikdo nemusí otáčet hlavu. Připravte si vizitky nebo papírky se jmény, které si studenti položí před sebe. Ušetříte tím opakované dotazy a zároveň dáte najevo, že vám záleží na tom, jak se jmenují.

Sedm honiček, které vydrží víc než jedno odpoledne Mrazík se záchranou funguje skoro všude. Chytač mrazí dotykem, zmrazený stojí s roztaženýma nohama a ostatní ho mohou vysvobodit podlezem. Pozor na dvě věci: zmrazený nesmí mluvit a navigovat, jinak se hra zvrhne v rádiovou komunikaci, a chytač by neměl stát přímo u zmrazeného a číhat. Zaveďte pravidlo, že po vysvobození musí chytač napočítat do tří, než může znovu útočit.

Schovávaná s během kombinuje dvě dovednosti. Schovaný nesmí být vidět, ale musí se barvy stěn do obýváku deseti minut dostat do základny, aniž ho chytač uvidí. Chytač hlídá základnu a smí se vzdálit jen na deset kroků. Děti brzy zjistí, že nejde o to být nejrychlejší, ale načasovat výběh. Typická chyba je příliš brzký výběh — pochvalte toho, kdo vydrží čekat.

Když studenti mluví, zapisujte si jejich jména a jednu zajímavost o každém. Během hodiny je pak použijte. Není nic trapnějšího než oslovit někoho špatně. Zároveň tím dáváte najevo, že posloucháte. Pokud si nejste jistí výslovností, raději se zeptejte hned na začátku, než abyste chybu opakovali celý semestr. Studenti to ocení, protože to ukazuje respekt.

Dalším krokem je nastavení pravidel. Nedělejte z toho dlouhý monolog. Vysvětlete jen to podstatné: kdy se může mluvit, jak se hlásit o slovo, co dělat, když něčemu nerozumí. Nechte studenty, aby sami doplnili, co je pro ně důležité. Tím se pravidla stanou jejich, ne vaše. Vyhněte se seznamu deseti zákazů. Stačí tři až čtyři jasné body a klidně je napište na tabuli, aby byly vidět celou hodinu.

Na konci první hodiny nechte pět minut na krátkou zpětnou vazbu. Může to být anonymní papírek s jednou větou: co bylo užitečné a co by příště chtěli jinak. Nepište ale, In case you beloved this post and also you would like to be given more information regarding více o tom i implore you to stop by our web site. že se jedná o test nebo hodnocení. Studenti musí vědět, že jde o běžnou součást výuky. Odpovědi si přečtěte ještě týž den a podle nich upravte druhou hodinu. První dojem se nedá opravit, ale dá se na něm stavět. Když studenti odcházejí s pocitem, že vědí, co je čeká, a že je nikdo nezesměšnil, máte vyhráno.