Kolik vody si vzít na túru, abyste nepili z kaluže?

Pamatujte, že zimní hory nejsou o výkonu, ale o rozhodování. Bezpečnost začíná v okamžiku, kdy se rozhodnete změnit plán. Navíc je dobré říct někomu z domova, kam jdete, a kdy se plánujete vrátit. V případě potíží pak záchranáři vědí, kde vás hledat. Až se příště vydáte na hřebeny, zkuste si vnímat, kdy se vám přestává líbit – to je váš nejspolehlivější signál k obratu.

Papírová mapa je nespornou výhodou v odlehlých oblastech, kde mobilní data ani signál prostě nejsou. Stačí ji složit do kapsy a funguje bez ohledu na počasí nebo techniku. Nevýhodou je však její statičnost – pokud dojde k nové lesní cestě nebo uzavření turistické značky, papír vám to neřekne. Navíc se s ní hůře pracuje při detailním plánování trasy, kdy potřebujete měnit měřítko nebo si zobrazit vrstevnice.

Plánování cyklovýletu v horách obvykle začíná a končí jedním číslem – převýšením. Čím vyšší metry, tím větší respekt a často i důvod, proč zůstat doma. Ale hory se dají objet i bez neustálého šlapání do kopce. If you treasured this article so you would like to receive more info relating to podrobnosti kindly visit our page. Klíčem je vybrat správné údolí, využít sedla a hlavně nepodcenit logistiku dopravy na start i z cíle.

Co se týče samotného profilu trasy, vybírejte takový, kde maximální sklon nepřesahuje pět procent. To zjistíte snadno z profilu nadmořské výšky, který nabízí většina plánovačů tras. Pokud má trasa dlouhá stoupání s pěti procenty, je to ještě příjemné. Jakmile se objeví úseky s osmi procenty a více, připravte se na tlačení kola. Typickou chybou je plánovat trasu podle celkového převýšení, ProměNa Bytu ale ne podle jeho rozložení. Můžete mít výlet se dvěma tisíci metry převýšení, který je celý pohodlný, feswiki.Com protože stoupáte dvě hodiny pomalu. Jiný výlet s osmi sty metry může být utrpení, protože všechno převýšení natlačíte do jednoho kopce.

Samotné množství ale není všechno. Zásadní je také to, jak vodu rozdělíte do batohu a jak ji budete popíjet. Ideální je mít jednu lahev či vakový rezervoár neustále po ruce a pít po malých dávkách každých dvacet až třicet minut, ještě než pocítíte žízeň. Když pijete příliš mnoho najednou, tělo nestíhá vstřebávat tekutiny a velká část se vyloučí močí. Pokud máte podezření, že na trase nebude zdroj vody, raději si přibalte rezervní půllitr a pijte méně, ale pravidelně. Typická chyba začátečníků je šetřit vodu v první polovině cesty a pak se vrhnout na celý obsah lahve najednou – to vede k přetížení žaludku a křečím z nedostatku elektrolytů.

Praktickým trikem je sledovat okolí – pokud vidíte u břehu stopy zvířat, hojnost řas nebo podezřele hnědou barvu, raději si zdroj odpustíte. Voda z horské studánky může být v pořádku, ale nikdy to nepoznáte na sto procent. Častým omylem je spoléhat na to, že „voda z horského pramene je přece vždy čistá". To bohužel neplatí, protože kontaminace může přijít z hloubky nebo z nedaleké pastviny. Dezinfekce nebo převaření je vždy bezpečnější volba, i když to znamená nést si na vařiči palivo navíc. Počítejte s tím, že převaření jedné vody trvá alespoň tři minuty prudkého varu.

Častým omylem je zapomínat na magnetickou deklinaci. Ta se v Česku pohybuje kolem dvou až pěti stupňů východně, ale v jiných oblastech může být výraznější. Pokud pracujete s mapou, která má v rohu zakreslenou deklinaci, přičtěte ji nebo odečtěte od azimutu – jinak se vám chyba nasčítá. V praxi to znamená, že když mapa ukazuje sever na vrcholku mapy a buzola ukazuje na magnetický sever, musíte rozdíl zohlednit. Nejjednodušší je si číslo napsat na okraj mapy a používat ho při každém výpočtu.

Praktickým kompromisem je kombinace obou médií. Vezměte si s sebou papírovou mapu jako pojistku a v telefonu mějte online mapu pro detailní informace. Před odchodem si ověřte, že je mapa v telefonu aktuální, a zkontrolujte, zda stažená offline data odpovídají vaší trase. Nezapomeňte také na náhradní zdroj energie pro telefon, protože i sebelepší mapa je k ničemu, když přístroj vypoví službu. Klíčové je nenechat se ukolébat pocitem, že online mapa vyřeší vše – vždy mějte plán B.

Plánujete výlet do Chráněné krajinné oblasti Moravský kras a máte s sebou děti? Pak počítejte s tím, že se tu snoubí krasová příroda s turistickou vybaveností, ale také s místy, kde je třeba zvýšené opatrnosti. Než vyrazíte, zkontrolujte předpověď počasí – po dešti bývají pěšiny kluzké a některé úseky u propastí mohou být zrádné. Dětem vezměte pevnou obuv s dobrým vzorkem, ne sandály, a do batohu přibalte pláštěnku i dostatek vody. Vápencový terén sice není extrémně náročný, ale převýšení mezi jednotlivými částmi krasu vás překvapí.