5 zásad, které vám GPS v přírodě neřekne

Největší chyba, které se vyvarujete, je čekání, až vám bude zima. Jakmile se přestanete hýbat (například při pauze na svačinu), oblečte si izolaci ještě před tím, než začnete mrznout. Tělo, které už prochladlo, se ohřívá jen pomalu. Stejně tak se vyvarujte přílišnému oblečení před výstupem – raději vyrazte v lehčím oblečení a prvních pět minut se zahřejte chůzí. Vrstvení je dynamický proces: svlékejte se při stoupání, oblékejte se na hřebenech a vždy myslete na to, že sucho je důležitější než tloušťka.

Na závěr si osvojte jedno zásadní pravidlo: před vstupem do neznámého lesa si vždy nachystejte plán B. Když víte, že vás čeká víc než hodina chůze bez cest, poznamenejte si na mobilu souřadnice startu (pokud má signál), nebo si nakreslete hrubý náčrt okolí podle mapy. V batohu mějte vždy malou buzolu a papírovou mapu i tehdy, Here's more in regards to mopsw.nic.In look into the internet site. když jdete jen na krátkou procházku. V hlubokém lese totiž neplatí „je to kousek", a když se setmí, bez pomůcek se orientuje násobně hůř. Respektujte, že les je živý organismus, který se mění – cesta, kterou jste šli loni na jaře, může být dnes neprůchodná. Jediná spolehlivá jistota je vaše schopnost číst terén a nebát se zastavit.

Nakonec batoh utáhněte tak, aby nic neviselo a neklepalo se. Popruhy na ramenou nastavte tak, aby batoh seděl na bocích, ne na krku. Bederní pás by měl nést většinu váhy, ne ramena. Po sbalení batoh zvedněte a zkontrolujte, jestli se dá stát rovně bez předklonu. Pokud se musíte ohýbat, uberte zespodu nebo přidejte nahoře. Vždy nechte malou rezervu pro suvenýry nebo nákup jídla na poslední chvíli – natřískaný batoh se špatně zavírá a věci se mačkají.

Buzola versus přírodní signály: čemu věřit a kdy Buzola je v hlubokém lese váš nejspolehlivější přítel, ale jen tehdy, pokud ji umíte používat. Nejdřív si určete azimut na začátku cesty a pak se řiďte kompasem bez ohledu na to, jakým směrem vás láká volná paseka nebo pohodlnější terén. Častou chybou je mapa v měřítku, které neobsahuje detaily, nebo naopak příliš podrobná mapa, která vás zahltí. Než vyrazíte, zkontrolujte si na mapě, jaké reálné útvary v lese najdete – potoky, bažiny, vrstevnice. Pamatujte, že buzola ukazuje na magnetický pól, ne na geografický, takže pokud pracujete s přesnými mapami, naučte se počítat s odchylkou, která se v českých lesích pohybuje v řádu stupňů.

Proč druhá vrstva rozhoduje o vašem tepelném komfortu Prostřední vrstva je zodpovědná za izolaci – má udržet teplo, které vaše tělo produkuje. Nejčastější chybou je volba tlusté mikiny, která neumožňuje odvětrávání. Ideální je lehčí fleecová mikina nebo tenká péřová bunda, kterou můžete snadno svléknout. Při stoupání byste měli mít pouze první vrstvu nebo lehkou izolaci, abyste se nepřehřáli. Jakmile přijdete na hřeben, obléknete si zateplení a větruodolnou bundu. Pokud se potíte v izolační vrstvě, přestává plnit svou funkci, protože mokrý materiál nehřeje.

Nejdůležitější nástroj, který máte vždy u sebe, je vlastní hlava – konkrétně schopnost všímat si detailů. Před vstupem do hlubokého lesa si zafixujte výrazné orientační body, které jsou vidět i za šera: skalní útvary, osamocené staré duby, koryta potoků nebo terénní zlomy. Pak si je pravidelně zapisujte do paměti a v pravidelných intervalech se zastavte a otočte se zpět. To, co vidíte při cestě tam, vypadá úplně jinak při cestě zpět. Vyplatí se také sledovat převládající směr úložné prostory v malém bytěětru nebo sklon svahu – pokud jdete neustále do kopce, budete se vracet z kopce, což je v hustém lese snazší.

Základní pravidlo zní: mapu si vždy stáhněte do zařízení dopředu. Většina turistických oblastí nemá spolehlivý signál, a i když ano, data v roamingu nebo na horách jsou pomalá a nejistá. Offline mapy najdete v mnoha aplikacích, ale pozor – ne všechny umožňují stahovat vrstvy s vrstevnicemi nebo turistickými značkami. Před odchodem si proto otevřete konkrétní oblast a zkuste načíst detailní podklad při zapnuté Wi-Fi. Pokud aplikace nabízí výběr typu mapy, zvolte turistickou, ne automapu – jinak uvidíte silnice, ale ne stezky.

Největší nebezpečí nastává, když se začnete točit v kruhu. Je to fyziologický jev, kdy jedna noha dělá delší kroky než druhá, a vy tak nevědomky kroužíte. Řešením je zvolit si v dálce výrazný cíl – třeba nápadný strom nebo kámen a jít přesně k němu. Po jeho dosažení si vyberte další. Tento postup vás udrží v přímém směru i bez buzoly. Pokud se cítíte ztraceni, zastavte se a zhodnoťte situaci: kolik máte času, kde je nejbližší silnice nebo voda. Pak se rozhodněte, jestli půjdete dál s plánem, nebo se vrátíte po vlastních stopách, které jste si možná zlámali.