6 tipů pro výběr túry v Brdech podle kondice i počasí

Důležitá je i volba obuvi. V Brdech najdete úseky s kamenitým podložím, které po dešti kloužou, zejména v okolí Padrťských rybníků. Turistická obuv s vyšším kotníkem ochrání nohu před vyvrtnutím, zatímco lehké boty na běhání jsou vhodné jen na zpevněné cesty. Nezapomeňte ani na repelent – v letních měsících je v lese hodně klíšťat, která přenášejí encefalitidu.

Pamatujte, že podloží se mění nejen prostorově, ale i časově. Po dešti je každá půda vnímána jinak než za sucha, a to může zmást vaši pozornost. Pokud se v lese pohybujete po dešti, soustřeďte se spíše na strukturu než na vlhkost. Kamenité úseky zůstanou kamenité, i když jsou mokré, zatímco hlína se stane kluzkou a písčitá půda se slepí. Tím, že si tyto rozdíly uvědomíte, se vyhnete falešným závěrům a lépe využijete změnu podloží k nalezení správného směru.

Plánujete výlet do Krkonoš s dětmi a už teď cítíte, že to nemusí být procházka růžovým sadem? Většina rodičů udělá hned na začátku zásadní chybu: vybere si túru podle délky v kilometrech, ale vůbec nezohlední převýšení a povrch. V Krkonoších přitom platí, že dva kilometry do kopce přes kořeny a kameny jsou pro dětské nohy mnohem náročnější než pět kilometrů po asfaltce. Než vyrazíte, podívejte se na mapu nejen na vzdálenost, ale hlavně na křivky vrstevnic. Pokud máte předškoláka, vyberte trasu s převýšením do dvou set metrů a s možností zkratky zpět.

Základní pravidlo zní: lesní cesty a pěšiny nevedou náhodně. Když sledujete podloží, všímáte si, zda jdete po písčitém, hlinitém, kamenitém nebo rašelinném terénu. Písčitá půda se typicky vyskytuje na vyvýšeninách a suchých místech, zatímco jílovitá a mazlavá půda signalizuje blízkost vody. Pokud náhle přejdete z tvrdého, štěrkovitého povrchu na měkkou, vlhkou hlínu, téměř jistě sestupujete do údolí nebo směřujete k potoku. Toto zjištění vám pomůže zorientovat se v reliéfu, i když nevidíte na oblohu.

Pro pokročilé doporučuji vyzkoušet trasu po červené značce z Míšova na Třemšín, která nabízí nejhezčí výhledy do krajiny. Na začátku vás čeká prudké stoupání k vrcholu, ale poté se cesta vine po hřebeni s minimálním převýšením. Vhodná je pro turisty, kteří mají za sebou několik výšlapů a chtějí si ověřit orientaci v terénu. Mapu si berte papírovou, protože v některých částech Brd není mobilní signál ani na vyhlídkových místech.

When you loved this post and you would want to receive details regarding https://Www.it-core.eu/Wiki/index.php?title=membránové_bundy:_chyba,_která_zničí_jejich_funkci generously visit our own web site. Důležitým faktorem je také směr jízdy. Pokud plánujete okruh, vyrazte proti směru hodinových ručiček v případě, že chcete mít náročnější stoupání hned na začátku, kdy máte nejvíce sil. Naopak pokud preferujete pozvolný rozjezd, zvolte směr, kde vás čeká mírné stoupání rozložené do delšího úseku. Vyhněte se plánování trasy, která vede přímo přes sedlo – i když je lákavé dosáhnout vrcholu, vystoupání do sedla znamená obvykle jedno z nejprudších stoupání v okolí. Raději zvolte cestu, která sedlo obchází po úbočí nebo tunelem.

Mnoho rodičů dělá tu chybu, že chtějí ujít co nejdelší okruh a „něco zažít". Přitom pro děti je zážitek hlavně z toho, že si mohou hrát, sbírat klacíky a objevovat. Naplánujte trasu tak, aby měla dvě až tři zastávky, kde se dá déle zdržet – u potoka, na louce s kameny, u dřevěného přístřešku. Pokud dítě začne být unavené, nechte ho jít vlastním tempem. Nutit ho do dalšího kilometru kvůli cíli je nejjistější cesta k pláči a k tomu, že si příště túru vynutí jen s velkým odporem. Raději otočte a vraťte se, i když jste ušli jen polovinu plánu.

Praktickým tipem je využít kyvadlovou dopravu, která vás vyveze do vyšších partií, odkud už můžete jet převážně z kopce nebo po rovině. Většina horských středisek provozuje v létě cyklobusy nebo cyklovleky, které jsou přizpůsobené pro přepravu kol. Tímto způsobem si můžete užít sjezdy a údolní úseky bez nutnosti zdolávat dlouhá stoupání. Při plánování ale myslete na to, že tyto služby mívají omezené provozní hodiny, a proto si vždy zjistěte aktuální jízdní řád a kapacitu. Nezapomeňte si také ověřit, zda je přeprava kol povolena – některé spoje mívají omezení.

Dalším krokem je mulčování. Pokrytí půdy vrstvou posekané trávy, slámy, kůry nebo kompostu o tloušťce 5–10 centimetrů omezí vypařování až o polovinu. Mulč také brání růstu plevele, který by jinak soutěžil o vodu. Důležité je nenechávat mulč byt v paneláku přímém kontaktu s kmínkem rostliny, aby nehnil. Půdu pod mulčem udržujte kyprou a vlhkou – pokud ji necháte vyschnout, mulč pak spíš škodí než pomáhá.

Největší stres při rodinné túře nezpůsobí únava, ale nuda. Dítě, které se nudí, začne fňukat a zpomalovat. Připravte si proto jednoduché hry na cestu: hledání barev, počítání kamenů, nebo focení zajímavých detailů. Krkonoše nabízejí spoustu přírodních atrakcí, které děti zabaví – vodopády, skalní útvary, dřevěné sochy. Ale pozor, ne každá atrakce je vhodná pro malé děti. Vyhlídková místa s volnými skalami a bez zábradlí jsou pro batolata nebezpečná, ať už jsou sebevíc zajištěná v nosiči. Vždy si předem zjistěte, jestli je cesta k cíli fyzicky zvládnutelná pro nejmladšího člena výpravy.