Buzola a mapa: chyba, která vás stojí kilometry navíc

Plánujete výlet do Krkonoš s dětmi a už teď cítíte, že to nemusí být procházka růžovým sadem? Většina rodičů udělá hned na začátku zásadní chybu: vybere si túru podle délky v kilometrech, ale vůbec nezohlední převýšení a povrch. V Krkonoších přitom platí, že dva kilometry do kopce přes kořeny a kameny jsou pro dětské nohy mnohem náročnější než pět kilometrů po asfaltce. Než vyrazíte, podívejte se na mapu nejen na vzdálenost, ale hlavně na křivky vrstevnic. Pokud máte předškoláka, vyberte trasu s převýšením do dvou set metrů a s možností zkratky zpět.

Jak využít přestávky, aby se děti nezačaly nudit Zastávky na svačinu bývají ošemetné – jakmile si dítě sedne, When you have virtually any inquiries regarding wherever and how to use úPrava InteriéRu, it is possible to call us on the site. nechce se mu vstávat. Proto je neplánujte jen na jídlo. Když se zastavíte u starého stromu, zkuste stavění domečků z klacíků nebo hledání brouků pod kůrou. Jen počítejte s tím, že se budete muset vracet, protože „ještě jedno polínko". Pokud máte menší děti, vezměte s sebou bublifuk nebo malou knížku s úkoly, ale nechte je být hlavními hrdiny – ať vám ukazují, co najdou.

Nejčastější chyba rodičů spočívá v tom, že přecení síly a podcení počasí. Krkonoše mají specifické mikroklima, kde se slunečné ráno může změnit v bouřku s krupobitím během dvaceti minut. V batohu proto musí být nejen pití a svačina, ale i kompletní náhradní oblečení včetně ponožek a nepromokavé bundy, a to i v létě. Pro děti do šesti let je zásadní nosič nebo kvalitní kočárek s velkými koly, ale pozor: ne každá trasa je pro kočárek vhodná. Předem si ověřte, jestli cesta nevede po kamenech, kořenech nebo přes brod.

Děti potřebují časté přestávky, ale ne dlouhé. Ideální je jít dvacet až třicet minut a pak si dát deset minut pauzu, při které se dítě proběhne, nasbírá klacíky nebo pozoruje mravence. Pokud si dáte půlhodinový oběd, počítejte s tím, že po něm bude tělo líné a dítě bude muset znovu nastartovat. Proto je lepší kratší svačiny v průběhu cesty a hlavní jídlo až v cíli. Co se týče pití, nabízejte tekutiny pravidelně, nečekejte, až si řekne. Voda, případně slabý čaj, je lepší než sladké džusy, které žízeň spíš prohloubí.

Zkuste se zorientovat podle přírodních znaků. Slunce vychází na východě a zapadá na západě, což vám dá základní směr i bez kompasu. Mech na stromech roste častěji na severní straně, ale není to spolehlivé v každém terénu. Lepší je sledovat terén – údolí obvykle vedou k potokům a potoky k vesnicím nebo cestám. Vydejte se po proudu vody, ale pozor na prudké srázy a mokřady, kde se snadno uklouzne.

Jak přenést azimut z mapy do terénu bez zbytečné námahy Jakmile začnete jít, snadno ztratíte přesný směr, zejména v lese nebo kopcovitém terénu. Proto si předem vyberte dva až tři výrazné body v krajině, které leží na vaší trase. Může to být skála, osamělý strom nebo konec pole. Jděte k prvnímu bodu, pak znovu zkontrolujte azimut a zvolte další. Tento způsob vám ušetří energii i čas, protože nemusíte neustále koukat na mapu. Mějte na paměti, že magnetická střelka ukazuje k magnetickému pólu, ne k zeměpisnému – rozdíl se nazývá deklinace a v České republice činí jen několik stupňů. Pro běžnou turistiku ji nemusíte řešit, ale pokud plánujete dlouhé přechody nebo práci s podrobnou mapou, ověřte si aktuální hodnotu.

Základem je krátkodobý cíl. Dítě do deseti let nemá rádo abstraktní „ještě tři kilometry", rady Pro Rekonstrukci ale konkrétní „dojdi k té skále a najdi tam žalud". Skvěle funguje lovení pokladů: před výletem připravte seznam obrázků nebo slov (borová šiška, modrá skalice, ptačí pírko) a za každý nález si dítě odškrtne políčko. Dávejte ale pozor, aby šlo o běžné věci, jinak místo hry budete řešit zklamání. Také nezapomeňte na bezpečnost – sbírejte jen to, co leží na zemi, ne živé rostliny.

Vnitřek bot je stejně důležitý jako svršek. Po náročném dni, kdy se nohy potí, by měly boty dostat čas na úplné vyschnutí – ideálně 24 hodin. Pokud nosíte boty denně, mějte dva páry a střídejte je. Vlhké prostředí uvnitř bot je živnou půdou pro bakterie, které způsobují zápach a rozklad stélky. Občas můžete vnitřek vydezinfikovat octovým roztokem (jeden díl octa na tři díly vody), ale vyhněte se parfémovaným sprejům, které ucpávají póry materiálu. Po každém sušení zkontrolujte, zda se uvnitř netvoří plíseň – pokud ano, znamená to, že boty nedostatečně schnou nebo jsou skladované ve vlhkém prostředí.

Na delší úseky po rovné cestě vyzkoušejte hru na pozorovatele. Kdo první uvidí červený květ, kdo si všimne stopy zvířete, kdo správně určí směr větru? Soutěžení je sice motivující, ale vyvarujte se přílišné rivality. Místo „kdo najde víc" použijte „kdo najde první" a počítejte s tím, že malé děti musí občas vyhrát. Pro větší děti zabere i hra s hádankami: domluvte si heslo, které musí vyslovit, když uvidí něco modrého, a ony pak nesmí odpovědět na žádnou otázku, dokud heslo nezmíní. Komická situace je zaručena.