Když se děti ve družině nudí, začnou zlobit. Pohybové hry to změní

Mnozí udělají chybu hned na začátku: nechají dřevo v hromadě na zemi. Spodní vrstvy nasáknou vlhkost z půdy a neproschnou. Řešením je podklad z trámků, palet nebo kamenů, alespoň deset centimetrů nad terénem. Dřevo se skládá naštípanou stranou dolů, volně, s mezerami mezi poleny. Štípané dřevo schne výrazně rychleji než kuláky, protože odkrytá plocha odvádí vodu. Kuláky, které zůstanou v celku, mohou vlhnout i roky.

Bylinkové oleje a tinktury se kazí jinak než potraviny. Olej nejčastěji žlukne, tinktura ztrácí účinnost nebo se zakalí. Rozhoduje světlo, teplo, kyslík a vlhkost. Když je dostanete pod kontrolu, vydrží olej dva roky a i pět let bez znatelné ztráty kvality.

Hry, které nepotřebují ani branky, ani míče Vyzkoušejte „sochy a stíny". Jedno dítě je chytač, ostatní utíkají. Koho se dotkne, ztuhne v nějaké pozici a musí zůstat stát, dokud ho jiný hráč neproleze pod nohama nebo neobejde. Hra učí prostorovou orientaci a děti samy vymýšlejí, jak zařídit malou kuchyni spoluhráče osvobodit. Pozor na to, aby se ztuhlé děti neopíraly o sebe — vznikají hromady a pády.

Prvním krokem je prostor. Nemusíte mít tělocvičnu. Stačí chodba, družinová místnost s posunutými stoly nebo dvorek. Zásadní je, aby v prostoru nebyly ostré hrany a aby byl povrch bezpečný. Typická chyba: vychovatelé pustí hru okamžitě po příchodu z oběda. Děti jsou přejedené, běhání jim dělá špatně a hra končí pláčem. Nechte dvacet minut na klidovou činnost, pak teprve zařaďte pohyb.

Vyber jednu barvu jako hlavní a jednu jako doplňkovou. Hlavní barva se objeví na svrchním oblečení, doplňková na tričkách, šátcích nebo ponožkách. Zbytek nech v neutrálách. U barev platí, že musí mít stejnou teplotu. Teplé odstíny (olivová, hořčičná, cihlová) se mezi sebou snášejí, studené (petrolejová, fialová, tmavě zelená) také. Kombinace teplé a studené barvy vypadá jako náhoda, ne jako záměr. Další pravidlo: čím výraznější barva, tím menší plocha. Jedno červené tričko stačí, červené kalhoty a bunda už jsou cirkus.

Nejčastější chyba je nakupovat podle jednotlivých kousků, ne podle celku. Lidé si koupí krásnou tyrkysovou košili, ale doma zjistí, že k ní nemají nic, co by ji podrželo. Řešení je jednoduché: než něco koupíš, položené to na tři věci, které už máš. Pokud to k sobě nepasuje, nekupuj. Stejně tak nefunguje spoléhat na to, že „si k tomu někdy něco dokoupím". Kapsle nemá budoucnost, má přítomnost.

Zrcadlo je nejsilnější nástroj, jak zdvojnásobit vnímaný prostor. Umístěte ho tak, aby odráželo to, co chcete vidět: výhled z okna, světlou stěnu, zajímavý detail. Naopak zrcadlo přímo naproti oknu vás bude oslňovat a v noci v něm uvidíte jen černou plochu. Totéž platí pro zrcadlové skříně – pokud visí proti posteli, odrážejí vaši vlastní siluetu a místnost působí stísněně. Malé zrcátko nad nočním stolkem ničemu nepomůže, potřebujete plochu alespoň dvou třetin šířky stěny.

Závěrem platí, že netradiční hry nejsou o výkonu, ale o zapojení. Když se děti smějí, spolupracují a odcházejí unavené, ale spokojené, udělala družina svou práci. Na konci vždy zařaďte krátké zklidnění — protažení vsedě nebo dýchání. Tím se předejde tomu, že se rozjeté děti nezvládnou soustředit na odpolední úkoly nebo odchod domů.

Ve školní družině se schází děti různého úložné prostory v malém bytěěku, temperamentu i pohybových zkušeností. Když se po obědě a po vyučování začnou nudit, energie se obrátí proti sobě: šťouchání, pobíhání po chodbě, hádky o židli. Netradiční pohybové hry dokážou tuto energii přepnout do řízené činnosti, která děti baví i bez drahého vybavení.

Další variantou je „zvuková navigace". Dvojice se rozdělí, jeden má zavázané oči, druhý ho vede pouze hlasem nebo tleskáním k cíli. Tato hra odhalí přirozené vůdce i děti, které potřebují více klidu. Vychovatel musí předem určit hranice hřiště a odstranit překážky. Častá chyba je příliš mnoho dvojic na malém prostoru. Raději méně dvojic a delší trasa.

Pro smíšené skupiny se osvědčila „štafeta naruby". Děti netvoří klasické družstvo, ale každý hráč plní jiný úkol: přeskákat překážku, přenést kelímek s vodou, udělat tři dřepy. Body se sčítají dohromady za celou družinu, ne proti sobě. Tím se zapojí i pomalejší nebo nesoutěživé děti. Učitel musí hlídat, aby rychlejší nepodváděli a nepřeskakovali úkoly. Řešení je jednoduché: každý úkol má svého rozhodčího z řad dětí, který se po dokončení vystřídá.